Když jsme si před Vánoci lámali hlavu nad dárky pro naší (v té době) osmiměsíční holčičku, padaly různé nápady. Je pravda, že naše Áďa je náročný zákazník, jen tak jí něco nezabaví a když už, tak maximálně na deset minut. O to těžší bylo vybrat takový dárek, který by ji zaujal a neskončil po pár minutách bez povšimnutí v krabici na hračky. Pátrali jsme dlouho a do oka nám padl mluvící pejsek, na kterého jsem slyšela mnoho dobrého. Maminky v okolí a mé kamarádky si jej hodně chválily, děti si s ním hodně vyhrají a dokáže je zabavit.

První setkání skončilo pláčem

Pod vánočním stromečkem na naši Adélku čekal mimo jiné i již zmíněný mluvící pejsek Fisher Price, který mezi dárečky vyčníval a jeho veselá modrá očka se na nás smála z krabice ovázané růžovou mašlí. Ty tam šly ostatní dárky pečlivě zabalené do pestrobarevného balicího papíru, Adélčina pozornost směřovala jen k této plyšové hračce. Nač dítko zlobit, pejsek putoval k Ádě a my čekali na reakci.

Ta ale byla úplně jiná, než jsme očekávali. Jakmile jsem stiskla pejskovo červené srdíčko a pokojem se začala linout písnička o pavoučkovi, Adélka začala plakat. Zkrátka se nové hračky lekla, její očička se zalila slzičkami a ručičkama zběsile mávala kolem – jen ať se ke mě ten pes nepřibližuje!

Co ty jsi zač?!

Druhý den si Adélka sama vytáhla pejska z krabice a zvídavě si jej prohlížela. Bavilo mě ji sledovat, jak drobnou ručkou přejíždí po pejskovu heboučkém kožíšku. Když se ji – hádám, že spíše náhodou – podařilo zmáčknout pejskovo ouško, v první chvíli strnula, ale pak novou hračku obdarovala tím svým roztomilým úsměvem. V tu chvíli se zrodilo přátelství. Postupně jsme společně prošli všechny písničky a říkanky, které mluvící pejsek umí. Adélku nejvíce zajímá červené srdíčko, které při každé melodii vesele bliká.

Plyšový kamarád

Mluvícího pejska si oblíbila nejen Adélka, ale i já. Namluvený a nazpívaný hlas je velice příjemný, písničky jsou chytlavé a už je umím nazpamět :D Líbí se mi, že má celkem 3 nastavitelné kategorie, které se mění s věkem dítěte. Dalším bodem k dobru je sled po sobě jdoucích písniček a říkanek po delším stisknutím srdíčka, což využívám ve chvílích, kdy potřebuji Áďu na chvilku zabavit (a umýt nádobí, poklidit, něco uvařit) kdy se písničky přehrávají za sebou.

Už se nemůžu dočkat, až Adélka povyroste a začne na pejska více reagovat. Už teď se snažím na pejskovu výzvu “kde jsou tvoje ouška” Adélku správně nasměrovat, i když je mi jasné, že z toho ještě nemá moc rozum. Věřím, že pejska ještě bohatě využijeme a jednou budeme chytlavé písničky vesele zpívat společně :)